Pomocný tvůrce našich webových stránek je:

Irský setr Jesica (Nella z Brdlen)

     Dobrý den, vítám Vás na našich stránkách. Chov miniappaloos máme jen jako svého koníčka, nikoli jako obživu a hlavní náplň našeho života. Máme s manželem každý svou práci, já jako zooterapeutka v ÚSPMP a manžel pracuje v zemědělském družstvu. Ale jak říká, chodíme ze zaměstnání do práce. Koupili jsme si baráček, který potřebuje ještě hodně práce okolo, aby byl tím vysněným....

     A teť jak jsme se dostali ke koníkům. Já jsem od mala toužila po vlastním koni jako asi každá malá holka. V roce 1997 jsem si díky rodičům mohla koupit svou první kobylku Arabského plnokrevníka (Ubahu) které se od narození říkalo Raketka. Byla a je tim nejlepším koníkem. Absolvovali jsme spolu několik závodů a výstav, kde má hlavní a veliký dík moje mamka, která ač koně nikdy nechtěla, tak by za Raketku a mé sny dala vše. Raketka je dokonalá jak sportovně - vytrvalost "S", tak i výstavně - šampionka klisen, ale hlavně je to mazlík se skvělou povahou. K Raketce jsme synovi Andrejovi koupili naší první miniappaloosu jménem (Truus) Lusinka. Po té jsem otěhotněla a po narození dcery Kristýnky bylo jasné, že na velké koně, ježdění, práce pod sedlem atd. už nebude čas. Proto jsme Raketku museli prodat. Není od nás daleko a má se velice dobře. Andrej začal jezdit na své první závody s Lusinkou a měli jsme radost všichni. Miniappaloosy jsou skrátka kašpaři a proto jejich první mini parkur v maskách absolvovali oba s čepicí a nosem na hlavě jako klauni. Okolo nich běhalo naše první hříbátko - kobylka Tracy. Při shánění hřebce na připuštění jsme zjistili, že není kam jet. Bohužel, žádný hřebec miniappaloosy s licentací nebyl. Tak jsme na jaře začali shánět svého puntikatého hřebečka. V květnu jsme si domů přivezli krásného hřebečka jménem Nico. Je milionový hlavně povahou a krásným exteriérem. Do toho se nám po příjezdu zamilovala naše Kristýnka. Tak se Nicoušek také obsedl a drandila na něm naše 1,5 roku stará Kristýnka. Kdyby mohla, bydlel by s ní až v pokojíčku. Jelikož nám bylo jasné, že bude chtít jezdit na mini závody s bráchou, bylo rozhodnuto o našem posledním koníkovi. Na hřebcích děti soutěže jezdit nesmějí z bespečnostních důvodů, i když jsou hodní, a proto jsme začali shánět kobylku pro naší Kristýnku. Manžel měl přání aby byla kobylka "obráceně flekatá" a tak se začala shánět tmavá kobylka s tzv. zbarvením sněhová vločka. Velice nám pomohl pan Picek, který dovezl Nicolku. Tak jsme jeli v listopadu do Tanvaldu a přivezli si březí Nicolku pro naší nejmenší jezdkyni. Tím je naše stádo kompletní. Na Nicolce nakonec v letošním roce startoval Andrej a Kristýnka má letos za sebou již také první soutěže ale s Lusinkou. Velikost a zkušenosti jezdců i koní jsme raději upřednostnili a koníky jsme jim prohodili. Ale největší láskou naší Kristýnky je stejně Nicoušek.

     Miniappaloosy jsou již součástí naší rodiny, kolem kterých ve volném čase skáču já, můj manžel David a stále je rozmazlující naše dvě děti Andrej a Kristýna. A nesmím opomenout naší babičku Evičku, která je naší nedílnou součástí při závodech, přípravách a veškerém dění okolo našich puntíčků.

Sepsáno v prosinci roku 2010.

Nikdy, neříkej nikdy:

    Tak toto platí i u nás, jelikož se nám stádo koníků rozrostlo o další kobylku. Tentokrát je to kobylka jménem Arkáda, která je sice nejmladší, ale největší jelikož je to Welsh pony of cob typ sekce "C". Přivezla jsem jí k nám domů v říjnu roku 2011. Více o počátcích a radostech u nás doma napsáno přímo na stránce naší Arkády.